Chameleoni jsou mistři v sociálním odstupu. Učme se od nich!

22.02.2021

Chameleoni jsou fantastičtí tvorové, kteří nám mohou vyprávět zajímavé příběhy a objasnit mnoho záležitostí, které jinak zůstávají před námi skryty. Stačí jen je respektovat a pozorně sledovat. Žijeme v těžkých časech, kdy nás pandemie virové choroby Covid-19 nutí čelit dříve nepoznaným výzvám. Jednou z nich je pro lidi, jakožto společenské a "davové" savce, naprosto zvláštní a nepřirozené chování: sociální odstup.

Účel tohoto opatření je zřejmý: zamezení vzájemnému setkání anebo zvýšení odstupu jsou efektivními způsoby jak zabránit nebo omezit možnost přenosu vysoce nakažlivé choroby z jedné osoby na druhou. Chameleoni jsou velmi často považováni za nespolečenská a samotářská zvířata, která se stávají agresivní, když je vyrušíte z jejich samoty. Mnohé z jejich vzorců chování jsou takto vysvětlovány... To je ovšem do značné míry nespravedlivá až "hříšná" antropomorfizace. Skutečnost je naprosto odlišná! Chameleoni jsou vysoce společenská zvířata! Jde o to, že jejich povaha je velmi zvláštní a neobvyklá a jejich vzorce chování dramaticky formují následující faktory:

• pomalé pohyby a celková pomalost,

• konzumace potravy s nízkou nutriční hodnotou,

• jejich zdroje potravy jsou poměrně omezeny jak místem, tak časem,

• život v početných populacích,

• obrovský "rodičovský" potenciál činící několik desítek až stovek potomků u jednoho dospělého páru,

• omezený akční rádius lovu determinovaný délkou jejich jazyka,

• atd.

Chameleoni díky svému výjimečnému zraku mají v přírodě stálý intenzivní vizuální kontakt s ostatními příslušníky svého druhu. Oni nejsou samotáři, jsou to zapřisáhlí společenští tvorové! A provádějí sociální interakci na dálku. Takže jsou ve skutečnosti "mistři sociálního odstupu".

Od okamžiku svého zrození jsou naprogramováni tak, aby se okamžitě rozběhli všemi směry na co největší vzdálenost. Hlavním účelem tohoto jevu je rovnoměrné rozmístění jejich populace v jejich životním prostoru tak, aby maximálně využili existující přírodní zdroje potravy, aniž by si vzájemně konkurovali. Navíc to má i další výhody:

• eliminování rizika příbuzenskému páření,

• jako samostatný se jedinec stává obtížnějším cílem pro predátory,

• prevence proti šíření infekcí a parazitů,

• zamezení těsného kontaktu vyvolávajícího agresi.

A tak mláďata utíkají a utíkají a utíkají, dokud neztratí z dohledu posledního sourozence anebo dokud nevyčerpají energetické zásoby zbytku svého žloutkového váčku. Pak lezou vzhůru a stále kontrolují, že jsou dostatečně daleko od ostatních příslušníků svého druhu. Tuto činnost provádějí po zbytek svého života s výjimkou páření, kdy se samec a samice vzájemně spojí, aby zplodili své potomky.

Když se na počátku svého života nacházejí roztroušeni v trávě a krok za krokem stoupají do keřů a korun stromů, mnoho z nich zahyne. Přesto si stále udržují svůj odstup, rostou a šíří se dál. Při studiu hustých populací chameleonů je nesmírně zajímavé, jak systematické a přesné může být jejich rozšíření v daném mikrobiotopu... 

Vzpomínám si na situaci při procházce kolem živého plotu v Jemenu, kdy jsem našel při každém svém kroku jednoho dospívajícího chameleona jemenského, bylo to v květnu v okolí města Yarim. Podobně jsem viděl chameleony Kinyongia multituberculata v Lushotu na každém druhém keři podél hliněné stezky a nebo tucet čerstvě vylíhlých mláďat Furcifer pardalis v Ambanja, ve vzájemné vzdálenosti cca 7 metrů od sebe...

Pokud se chameleoni k sobě přiblíží na "kritickou" vzdálenost, přichází na řadu úžasné spektrum pohybů, měnících se barev, cenění zubů, syčení, nafukování, zploštění a jiných "dovedností", kterými je vybavila Matka příroda. Všechny tyto energicky prováděné projevy chování mají jediný účel: vyhnout se souboji! Nemají být interpretovány jako agrese, ale jako varovný signál, který s dostatečným předstihem indikuje: držme si odstup! Mnoho lidí se jich v takové situaci bojí a chápou to jako projev agrese a vysoké úrovně stresu, ale ve skutečnosti se jedná jen o přátelské upozornění: "Pamatujte, že jsme mistři ve společenském odstupu!"

V zajetí lidé často chovají chameleony buď jako samostatná zvířata, nebo pokud jich chovají více, dávají vizuální přepážky nejen mezi terária umístěná vedle sebe, kde je vzdálenost z hlediska míry stresu nevyhovující, ale také mezi vzdálená (protilehlá) terária. Výsledky takovéto nepřirozené izolace pak jsou:

• samci proměnění v sociopaty, kteří zabíjejí samice, místo aby se s nimi pářili,

• extrémně vystresovaní jedinci při každém bližším setkání,

• samice nedovolující samci se k ní přiblížit, přestože její zbarvení, způsobené hormonálními změnami, vysílá jasný signál připravenosti k páření.

Z těchto důvodů je důležité umožnit chameleonům provádět svoji komunikaci a socializaci na bezpečnou vzdálenost několika metrů a je nedílnou součástí naturalistického chovu v zajetí. Žije-li chameleon osamoceně, pak alespoň s použitím zrcadla dokážeme zvíře udržet ve falešné víře, že není samo. Pokud se nacházejí chameleoni trvale ve vizuálním kontaktu se svými soukmenovci, mohou praktikovat téměř všechny své sociální interakce na dálku a chovat se předvídatelným normálním fyziologickým způsobem.

Pamatujme si: Chameleoni jsou mistři společenského odstupu, učme se od nich!

Obrázek s laskavým svolením Anastasiia Shiriaeva

Autor: Petr Nečas

Překlad: Petr Krejča

Author: Petr Nečas