Zvláštní okcipitální laloky: jaká je jejich struktura a funkce?

14.05.2021

Mezi chameleony mají některé druhy rodů Calumma, Chamaeleo a Trioceros na zadní straně hlavy zvláštní strukturu: týlní laloky. 

STRUKTURA 

Týlní lalok (lobus occipitalis) je kožní duplikatura semilunárního tvaru, připevněna k hlavě v zadní části lebky, podél jejího zadního okraje, volně ležîcî přes krk a částečně jej zakrývající. U některých druhů jsou menší, s největší šířkou mnohem menší než je průměr očnice (např. C. nasutum nebo Ch. gracilis), ale u některých druhů dorůstá do podoby jakoby sloního ucha, dosahujícího až na boky (např. C. cuccullatum; Ch. monachus; T. melleri). Je pokryta šupinami standardní velikosti, vždy v případě skrytého strany přiléhající ke krku a v případě malých týlních laloků u některých druhů zevně, zatímco v případě velkých laloků mohou být šupiny na vnější straně výrazně zvětšeny. Okcipitální chlopně jsou u mnoha druhů pohyblivé a lze je postavit do kolmé polohy k ose těla, u některých druhů (např. T. melleri) jimi umějí dokonce třást a vibrovat. 

FUNKCE 

Na základě desetiletí výzkumu a pozorování existuje pasivní a aktivní způsob, jak ve skutečnosti fungují okcipitální laloky. 

Pasivní funkce: velikost a forma 

Pohyblivost laloků je druhově specifická a slouží jako součást mechanismů pro rozpoznávání druhů a pohlaví mezi syntopickými druhy. Neexistuje žádná chameleoní cenóza, kde by ozdoby hlavy syntopických druhů byly stejné nebo dokonce podobné. Takže na základě kombinace přítomnosti a nepřítomnosti a / nebo tvaru kraniálních protuneramcí, jako jsou rohy, přilby, zvětšené šupiny, kožní laloky a týlní laloky, se druh snadno pozná a brání tak mezidruhovému křížení. 

Aktivní funkce 

Pohyblivost laloků se používá ve třech typických vzorcích chování:
A. Zastrašování a boj mezi samci
B. Imponování / odmítnutí u samce vs samice
C. Anti-predátorské mechanismy
Ve všech případech se laloky pohybují, vibrují nebo vztyčují, v případech A a C vztyčené týlní laloky umožňují, aby hlava vypadala z čelního pohledu mnohem větší. Pohyby a expozice týlních laloků obvykle nejsou izolované, ale jsou součástí složitějších mechanismů chování v kombinaci s jinými pohyby hlavy a těla, syčením, odhalením čelistí nebo spánkových žláz atd.
Fotky: 1. Antipredační chování u samice T. werneri
2. stejné v Ch. dilepis
3. Imponující samec Ch. monachus

Author: Petr Nečas
My projects:   ARCHAIUS   │   CHAMELEONS.INFO